Inzulin

Inzulin je peptidový hormon tvořený β-buňkami Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní. Je hlavním regulátorem metabolismu glukózy a klíčovým hormonem pro udržení stabilní glykémie.

Hlavní funkce inzulinu:

• Snížení hladiny glukózy v krvi – podporuje vstup glukózy do svalových a tukových buněk prostřednictvím transportérů (GLUT4).
• Ukládání energie – stimuluje tvorbu glykogenu v játrech a svalech (glykogeneze).
• Metabolismus tuků – podporuje ukládání tuků v adipocytech (lipogeneze) a brání jejich rozkladu (inhibice lipolýzy).
• Metabolismus bílkovin – stimuluje tvorbu proteinů a omezuje jejich odbourávání.

Fyziologická role:
Po jídle, kdy stoupne glykémie, se zvyšuje i sekrece inzulinu. Ten pomáhá glukózu efektivně využít nebo uložit, aby se zabránilo nadměrné hyperglykémii.

Poruchy související s inzulinem:

• Inzulinová rezistence – snížená citlivost tkání na inzulin; organismus produkuje více inzulinu, ale účinek je oslabený. Typicky u obezity a metabolického syndromu.
• Diabetes mellitus 1. typu – autoimunitní destrukce β-buněk, úplný nedostatek inzulinu, nutná celoživotní substituce inzulinem.
• Diabetes mellitus 2. typu – kombinace inzulinové rezistence a postupného vyčerpání β-buněk; zpočátku zvýšená sekrece, později relativní nedostatek.
• Hyperinzulinémie – nadměrně zvýšená hladina inzulinu, často spojená s obezitou a inzulinovou rezistencí.

Klinický význam:

• měření inzulinu se využívá k hodnocení inzulinové rezistence (např. index HOMA-IR),
• podávání inzulinu je základní léčbou diabetu 1. typu a pokročilého diabetu 2. typu,
• nadměrná stimulace inzulinu (častá konzumace rychlých cukrů) může přispívat k ukládání tuku a rozvoji metabolických onemocnění.