Glukagon

Glukagon je peptidový hormon tvořený α-buňkami Langerhansových ostrůvků ve slinivce břišní. Je funkčním „protihormonem“ inzulinu – jeho hlavním úkolem je zvyšovat hladinu glukózy v krvi, zejména v období mezi jídly a během hladovění.

Hlavní účinky glukagonu:

• Stimulace glykogenolýzy – rozklad jaterního glykogenu na glukózu.
• Podpora glukoneogeneze – tvorba glukózy z necukerných zdrojů (aminokyselin, glycerolu, laktátu).
• Lipolýza – mobilizace tuků z tukové tkáně při delším hladovění.
• Zvýšení ketogeneze – tvorba ketolátek v játrech jako alternativního zdroje energie.

Fyziologická role:
Glukagon se uvolňuje při:

• nízké glykémii (hypoglykémii),
• hladovění nebo vynechání jídla,
• intenzivní fyzické aktivitě.

Zajišťuje, aby mozek a další tkáně závislé na glukóze měly stále dostatek energie.

Poruchy spojené s glukagonem:

• Nedostatečná sekrece – může přispívat k těžším hypoglykémiím u pacientů léčených inzulinem.
• Nadměrná sekrece – vyskytuje se například u vzácného nádoru glukagonoma → vede k hyperglykémii, hubnutí a typické kožní vyrážce (nekrolytický migrující erytém).

Klinický význam:

• Glukagon se využívá v akutní léčbě hypoglykémie (injekční nebo nosní forma u diabetiků, kteří upadnou do bezvědomí).
• Porozumění rovnováze inzulin–glukagon je klíčové pro pochopení regulace metabolismu a energetické homeostázy.